Gynekologický slovník

Hysterektomie

Provádí se v mnoha případech - např. u myomů ženy, při těžkém dysfunkčním krvácení a zánětlivých či pozánětlivých procesech v malé pánvi, taktéž při nezhoubných nádorech vaječníků u žen s naplněnou generační funkcí, přednádorových stavech děložního hrdla či děložního těla dále také u zhoubných procesů nevyžadujících vyšší radikalitu, také v méně častých ale občas se vyskytujících porodnických indikacích (nezastavitelné krvácení konservativním, tj. nechirurgickým způsobem).

Existuje několik přístupů a tzv. modalit:

• totální hysterektomie (úplné odstranění dělohy),
• subtotální (supracervikální) hysterektomie - odstranění dělohy nad děložním čípkem, tento zůstává ponechán - dnes se provádí spíše vyjímečně,
• také přístup z vaginální části - tzv. vaginální hysterektomie.

Popis a průběh zákroku

Dnes nejčastěji využívané je kombinace obojího tzv. LAVH (laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie) = jedná se o operační odstranění dělohy poševní cestou s laparoskopickou asistencí. Laparoskopická operace je miniinvazivní endoskopická operace v dutině břišní. Celá operace se provádí z několika drobných řezů a vpichů do břicha za kontroly zraku přes kamerový systém. Výhody tohoto způsobu operování jsou hlavně v malých operačních ranách, z čehož plyne dobré hojení ran, malá pravděpodobnost infekce a menší krevní ztráty ve srovnání s operováním na otevřeném břichu. Důvody jsou uvedeny výše.

Po dobu minimálně 6 hodin před výkonem nemůže pacientka přijímat tekutiny a stravu. Večer před operací je nutné důkladné vyprázdnění střev pomocí projímadel. Anesteziolog (lékař odpovědný za anestezii) může předepsat podání různých léků v rámci předoperační přípravy, například léků tlumících bolest. Operace se provádí na operačním sále. Po uložení na operační stůl je podána celková anestezie. V oblasti pupku je proveden krátký řez, přes který se do dutiny břišní zavedena jehla, pomocí které se břicho dutina břišní naplní oxidem uhličitým, aby se vytvořil prostor pro operování. Potom je do dutiny břišní zaveden nástroj s kamerou. Vyhodnotí se nález a vytvoří se ještě 2–3 pomocné otvory pro použití dalších nástrojů. Během operace je provedeno oddělení dělohy od vaječníků, vejcovodů a závěsného aparátu, který dělohu drží v dutině břišní ve své pozici.

Po laparoskopické části operace tato pokračuje vaginální částí, při které se děloha, případně i další orgány vyjmou pochvou. Pochva se sešije vstřebatelným stehem a následně se provede kontrola dutiny břišní optikou laparoskopu. V případě nalezení poranění či krvácení bude operace ukončena. Odstranění dělohy samotné může být spojeno s odstraněním vaječníků a vejcovodů a/nebo s odstraněním jiných postižených orgánů. Vejcovody a vaječníky se, pokud nejeví známky onemocnění, ponechávají. U žen, které již pravidelně nemenstruují (cca nad 50 let věku) se odstraňují vaječníky a vejcovody spolu s dělohou po předchozí domluvě s pacientkou.

Možné komplikace a následky

Občasným doprovodným jevem mohou být mírně bolestivé pocity v oblasti klíčních kostí a v ramenou či při nádechu v následujících dnech po výkonu. Příčinou je tlak zbytku plynu v dutině břišní, který je však neškodný a potíže brzy většinou ustoupí.

Žádné pracoviště ani lékař Vám nemůže zaručit ideální a nekomplikovaný průběh operace. Všeobecné komplikace provázející operační výkony jsou díky pokroku v medicíně velmi vzácné. Ke komplikacím, které vzácně provázejí všechny typy operací, patří např. „trombóza“ (vytvoření krevních sraženin v žilách, např. dolních končetin), „embolie“ (uzavření žil krevní sraženinou, nejčastěji v plicích), krvácení během operace, alergická reakce na podávaná léčiva nebo infekce v oblasti vpichů. I přes pečlivou operační techniku může dojít během operace k náhodnému a neúmyslnému poškození okolních orgánů, např. močového měchýře, močovodu, cévy, střeva. Tato poškození mohou vést k rozšíření stávajícího operačního výkonu, při poškození střeva až s nutností tzv. stomie – dočasného či trvalého vývodu střeva přes břišní stěnu. U laparoskopických operací může výjimečně dojít k většímu krvácení do dutiny břišní s nutností podání krevních transfuzí.

Možné následky u jinak nekomplikovaného výkonu mohou být:

• poruchy funkce trávicího ústrojí,
• porucha odchodu větrů a stolice,
• potíže při močení,
• špatné hojení operační rány,
• vytvoření tzv. keloidní, hypertrofické jizvy (zhrubělá, tmavá jizva),
• chronické poruchy vyprazdňování v důsledku pooperačních srůstů v dutině břišní.

V některých případech je nutné tyto následky řešit reoperací (opětovným operováním). Při známkách pooperačního krvácení do dutiny břišní by bylo nutné provést opětovné otevření rány a kontrolu operačního pole. Odstranění obou vaječníků může způsobit potíže spojené s předčasným přechodem, tj. návaly horka, pocení, poruchy spánku a změny chování. Při odstranění pouze jednoho vaječníku jsou tyto příznaky slabší intenzity nebo se neobjeví vůbec. Tyto potíže lze odstranit užíváním hormonální substituční léčby. Odstranění vejcovodu snižuje schopnost spontánního otěhotnění, odstraněním obou vejcovodů tato možnost zaniká úplně. Případné odstranění dělohy má za následek trvalou neplodnost a nepřítomnost menstruačního krvácení.

Pooperační péče

Bezprostředně po operaci je vždy pacientka při nekomplikovaném průběhu 24–48 hodin monitorována na jednotce intenzivní péče a následně přeložena na standardní oddělení. Obvyklé pooperační bolesti trvají 2–3 dny a jsou tlumeny běžnými analgetiky. Obvyklá doba hospitalizace v ústavním zařízení trvá 5–10 dnů. V pooperačním období mívají pacientky zavedenou cévku v močové trubici k odlehčení drenáže močových cest. Z břišní dutiny přes břišní stěnu mohou být vyvedeny drény odvádějící krevní a tkáňové sekrety z dutiny břišní. Odstraňují se cca za 1–2 dny po operaci. Stehy z kožních operačních ran se odstraňují většinou za 7–10 dnů po operaci jsou-li nevstřebatelné. Doba pracovní neschopnosti závisí na průběhu a typu operace a individuální schopnosti hojení.

Odstranění dělohy má za následek trvalou neplodnost a nepřítomnost menstruačního krvácení. Při odstranění vaječníku může dojít k tzv. klimakterickým (přechodovým) potížím – změny nálad, poruchy spánku, pocení. V tomto případě je vhodná hormonální náhrada dle konsultace s registrujícím gynekologem.